Nemoci
Zdravotní problémy konkrétních variet a barev
Vyplývají už ze samotného charakteru mutací, které je způsobují. Např. manx samičky mohou mít problémy při porodu, protože gen pro zkrácení ocasu ovlivňuje celou stavbu pánve. Z barev je známý perlový gen, který je pro dominantní homozygoty (PePe) letální - smrtelný. Mláďata s touto kombinací buď samička vstřebá již v děloze, nebo se narodí postižená a brzy umírají. Mohou na životě ohrozit i rodící samičku a proto se nikdy nesmí krýt na sebe dvě perlové barvy nebo barvy tento gen přenášející.
Megacolon
Toto onemocnění se projevuje sníženou průchodností střev, mláďata nejsou schopná normálně trávit pevnou stravu a po odstavu (přibližně do deseti týdnů) hynou. Typickým příznakem je rostoucí břicho, jak se ve střevech hromadí nestrávená potrava. Megacolon vzniká již ve stádiu embrya, jsou za něj zodpovědné mutace genů ovlivňujících migraci buněk do různých orgánových soustav. Tyto mutace způsobují zpomalování této migrace, případně omezí místa, na která se buňky dostanou. Týká se to jak buněk inervujících střevo, tak buněk pigmentových.
Jedna z těchto mutací se označuje sl, z anglického spotting lethal. Mutace je recesivní, zvířata Slsl slouží jako přenašeči a SlSl jsou naprosto zdraví. Na vzhledu potkana se projevuje znakem nazývaným blazed. Proto se nedoporučuje krýt na sebe dvě blazed nebo spotted zvířata, ačkoliv samozřejmě tento znak mohou vytvářet i jiné geny, které žádný problém nezpůsobí.
Podobný účinek má i dominantní mutace genu zvaného White spotting. Ačkoliv je mechanismus odlišný od předchozího, důsledky jsou stejné. Kromě megacolonu mohou postižená zvířata mít i další problémy, např. anémii. Potkani s touto mutací jsou extrémně strakatí, z větší části bílí, mohou dokonce vypadat i jako bílý s černýma očima. Z tohoto důvodu by se neměla krýt zvířata s velkým podílem bílé barvy. Neznamená to ovšem, že každý masked nebo capped potkan je automaticky přenašečem choroby, bílé znaky způsobuje i mutace genu H.
Kromě geneticky podmíněného megacolonu mohou onemocnění s podobnými příznaky vyvolat i např. některé druhy infekcí, přesto platí, že jakmile se ve vrhu vyskytne byť jen jeden případ megacolonu, je mnohem lepší vyřadit z chovu celý vrh a jeho rodiče. V přehnaných případech někdy chovatelé vyřazují celé linie.
Obezita, cukrovka a Zuckerovi potkani
Obezita je civilizační choroba, kterou díky přehnané pečlivosti majitele mohou trpět i potkani. Příčinou bývá ve většině případů překrmování a nevyváženost stravy. Zda bude potkan obézní ale závisí i na schopnostech jeho metabolismu, které mimo jiné určují i geny. Většinou se nedědí přímo obezita, ale spíše dispozice k ní. S tím souvisí i cukrovka, která se u některých potkanů vyskytuje. Cukrovka je souhrné označení pro několik různých nemocí s podobným projevem, tedy zhoršenou schopností organismu nakládat s cukry. Přesný vztah mezi obezitou a cukrovkou nebyl zatím prokázán, ale určitá souvislost tu existuje. V laboratořích byly vyšlechtěny kmeny potkanů, kteří mají mutaci genu označovaného Fa (fatty gene). Mutace je recesivní, FaFa jsou zdravá zvířata, Fafa slouží jako přenašeči a fafa jsou postiženi. Na venek se projevuje nemoc rychlým přibíráním, i v případě diety s nízkým obsahem tuku přesáhnou snadno v dospělosti váhu 1 kg. Obvykle se také u nich vyvine cukrovka II. typu. Tito potkani se podle vědců, kteří tuto mutaci jako první podchytili, označují jako Zuckerovi potkani. Jsou využívání právě při výzkumu obezity, cukrovky a dalších souvisejících onemocnění. Co se týče zájmového chovu, není jisté, zda v něm fafa zvířata existují, ale každopádně by se neměli množit extrémně tlustí potkani. Ono to samečkům obvykle ani moc nejde, protože s obezitou se vyskytuje i snížená plodnost, a obézní samičky mívají problémy při porodu.
Nádory
Nádory se nejčastěji vyskytují u starších samic, souvisí to s hormonálními změnami po ukončení ovulace. Nejčastější jsou nádory mléčné lišty. Nedá se ale říct, že to a to zvíře "má gen pro nádory". Na vzniku se podílí nejen genetické pozadí, ale také strava, způsob života a další vnější vlivy. Přesto při výzkumu na laboratorních potkanech bylo prokázáno, že různé laboratorní kmeny mají různé procento četnosti nádorů. Z toho vyplývá, že i výskyt nádorů se dá omezit vhodným chovatelským výběrem. Tento výběr se ale provádí poměrně těžko, většinou, když se u zvířete vyskytne nádor, má už dávno dva nebo tři vrhy potomků. Prevencí je dobrá informovanost. Každý chovatel by se měl zajímat o zdravotní stav předků svých chovných zvířat (a nejen ve vztahu k nádorům). Do chovu by měl přednostě vybírat ta zvířata, jejich předci se dožili vysokého věku bez toho, aby se u nich nádor vyskytla. Zvláště potomci potkanů, u nichž se vyskytly nádory brzo (do jednoho roku života), by se neměli dále množit.
Alergie a náchylnost k onemocnění
Oboje úzce souvisí s imunitním systémem. Alergie je přehnaná reakce imunitního systému na některé běžné podněty, např. pyl. U potkanů se nejčstěji vyskytuje alergie na prach (v podestýlce), alergie na některé potraviny již tak běžné nejsou. Ačkoliv se nedá říct, že by byly alergie přímo dědičné, dispozice k nim se zdědit dají. I u lidí je dědičná tzv. senná rýma, obvykle se vyskytuje v rodině několik generací. I když alergie nebývá vážný problém, obvykle stačí změnit typ podestýlky, bylo by dobré se nad množením zvířat s alergiemi zamyslet.
Opačným problémem je náchylnost k některým onemocněním, např. respiračním chorobám. Zde naopak imunitní systém funguje nedokonale, nedokáže si poradit s běžnými viry a bakteriemi a potkan opakovaně onemocní, nemoci se nemůže zbavit a pod. Typické je to pro některé linie neosrstěných variet, onemocní tam, kde je standardní zdravé zvíře bez jakýchkoliv příznaků. Nedostatečnost imunitního systému může být dědičná, nebo se mohou dědit dispozice a proto je lepší chronicky nemocná a často léčená zvířata dále nemnožit. (potkanci cz, 2010)
Kožní problémy
Svědivost, potkan se intenzivně drbe, po zohrnutí srsti jsou patrné drobné pohybující se tečky nebo jsou na chlupech nalepeny drobné bílé hnidy.
* Potkaní vši, všenky a jiní ektoparazité.
Prvními příznaky bývá svědivost, potkani se intenzivněji drbou. Pri rozhrnutí srsti můžete vidět drobné žluté parazity. (Výskyt žlutooranžových šupin na kůži samců je normální jev a nemá s parazity nic společného). Výskyt vší se dá také poznat podle bílých vajíček (hnid) pevně přilepených na chlupech. Při silnějším napadení nebo u potkanů s oslabenou imunitou se mohou na kůži objevit zanícené ranky či stroupky, může dojít k mírnému vypadávání srsti a to nejčastěji na krku a na hřbetě.
Nejčastějším zdrojem nákazy je kontakt s nakaženým zvířetem, přenos je ale také možný například z podestýlky, či jiným materiálem, po kterém se pohybovala nakažená zvířata.
Léčba zamoření ektoparazity je celkem snadná - použít se dá například přípravek Diffuzil V, nebo Arpalit, účinný je také přípravek Ivomec, který se v tomto případě pouze kape za ucho či mezi lopatky, v případě ektoparazitů je zbytečné používat injekční aplikaci, která je ke zvířeti nešetrná. Léčbu je nutné opakovat, neboť většina přípravků zabíjí pouze dospělá stádia parazitů. V srsti však zůstává spousta vajíček. K úspěšnému zásahu je nutno rovněž vydensinfikovat klec.
Svědivost, vypadaná místa v srsti nebo výrazné strupy na uších, či červené stroupky nejčastěji na spodní straně hlavy a krku.
* Svrab
Svrab způsobuje zákožka svrabová, parazit, který si "vykousává" cestičky v kůži, proto nejsou pouhým okem vidět. Svrab se u potkanů vyskytuje ve dvou formách a to kožní a ušní formě.
Ušní forma se objevuje nejprve na ušních boltcích. Z počátku se jedná o malé puchýřky, zejména na okrajích boltce, postupně se mění v obrovské strupy. Pokud se léčba zanedbá, může dojít k nevratnému poškození, deformaci nebo až nekroze ušního boltce. Při velkém napadení se strupy objevují i na čumáku, na ocase, konci varlat a na nohách.
Kožní forma svrabu se u potkanů nejčastěji vyskytuje ve formě červených malých stroupků, potkan si stroupky škrábe až do krve. Potkani mívají stroupky nejčastěji pod krkem, později se rozšiřují i na tváře, za uši, na lopatky a na záda.
Léčba: při prvních příznacích u ušní formy svrabu postačí několikrát denně potřít vatovou tyčinkou namočenou v arpalitu a ouška v prstech promnout. Do cca 10-ti dnů by mělo být po problému. Toto je ale účinné vyloženě jen při prvních náznacích choroby. Ideálním řešením je použití přípravků Stronghold nebo Ivomec. Stronghold je šetrnější přípravek, který se dá použít i u březích samiček. Ivomec je agresivnější, u březích samic se nesmí používat a rovněž bych ho nepoužívala u hodně malých potkaních miminek. Stronghold se podává kápnutím přípravku mezi lopatky, Ivomec se při menším napadení tímto způsobem dá použít také. Pokud se ale počáteční léčba zanedbá, pak se problém nejčastěji řeší injekčním podáním přípravku Ivomec. Pokud je však napadení zákožkou svrabovou jen v malé míře, je lépe se injekčnímu podání antiparazitika vyhnout, protože je to zbytečná zátěž imunitního systému zvířete.
Přípravky Stronghold a Ivomec jsou k dostání jen u veterinárních lékařů. Zda se skutečně jedná o svrab může s určitostí potvrdit jen veterinář a to pomocí seškrabu (seškrábne se kousíček kůže, který se vyšetří pod mikroskopem). Zejména stroupky na krku a zádech mohou být totiž zapříčiněny i jinými faktory (alergie, roztoči apod.).
Lysá místa na krku a zádech
-Opar lysivý - plísňové onemocnění - původce nejčastěji z rodu Trichophytona Microsporum - nemoc se projeví výskytem holých míst na zádech a krku, kůže je zesílená, pokrytá krustami, chlupy na okraji lysých míst jsou křehké, bez lesku, jdou lehce vytrhnout.
Načervenalá (až zarudlá) místa na patách, později tvorba stroupků či mírně napuchnutí
-Otlaky na patách - v místě styku patní kosti s vnějším prostředím je kůže nejtenčí a velmi citlivá. Může proto docházet k otlačení a následnému zarudnutí. Léčba (respektive zmírnění) příznaků - kůže na patách by se měla udržovat vláčná, neměla by zůstávat suchá. Postižená místa se mohou mazat např. Dermazulenem (heřmánková mast určená k regeneraci kůže - cena cca 50,- Kč), jehož základem je lanolin (tuk z ovčí vlny); dále pak se dá použít bílý vosk a bílá vazelína (účinné látky: Guaiazulenum a Matriciriae etheroleum). Nožky se potkanovi potírají 2x denně. (Pokud do týdne nedojde ke zlepšení, obraťte se na svého veterináře)
"Boule" v oblasti pupku u několik dní starých mláďat.
-Někdy se může stát, že se mláďěti do rány po pupeční šňůře dostane infekce a pupek se zanítí. Pod kůží tak vznikne malá světlá boulička naplněná hnisem. Zbavíte s jí snadno, kůži na bouli propíchněte (nebo prořízněte - dle velikosti), obsah vymáčkněte a ránu vydesinfikujte.
Problémy s dýchací soustavou, výtoky z nosu a očí
Těžké dýchání, sípot, dýchání v nahrbené pozici
-Zápal plic (ATB)
Nutná okamžitá návštěva veterináře, velmi závažné onemocnění, nebezpečí úhynu.
Kýchání, prskání, zvýšený výtok porfyrinu (červenohnědé barvivo) z nosu
-Nachlazení, Zánět dýchacích cest, alergie, mykotické onemocnění.
U alergií - odstranit možné příčiny (nejčastěji nevhodná podestýlka).
-Zánět dýchacích cest - antibiotika.
-Nachlazení - odstranit možný zdroj průvanu, udržovat v pokoji stálou teplotu (ideálně 18-22°C), pestrá strava bohatá na vitamíny, lze podat čaj s medem
-Chronická respiratorní choroba potkanů - jednorázové přeléčení ATB, často se vrací...
Chornická respiratorní choroba potkanů
Toto onemocnění, způsobené bakterií Mycoplasma pulmonis, se projevuje zánětem dýchacích cest či zápalem plic. Potkanovi vytéká z nozder a spojivkového vaku očí červenohnědá těkutina, někdy až hlenovité konzistence (občasný červenohnědý výtok je normální), výtok je někdy tak silný, že se zvíře nedokáže samo očistit a okolí nozder, případně i vnitřní strany předních tlapek jsou výtokem zbarveny do červenohněda, oči mohou být touto tekutinou až celé "zality". Zvíře frká, prská, při dýchání v klidu se ozvývá zvuk podobný "praskání bublinek". Bakterie může způsobit i postižení vnitřního a středního ucha, kdy se potkan pohybuje v kruhu. V pozdější fázi nemoci zvíře výrazně hubne, mají problémy s dýcháním, méně se pohybují a mají matnou, prořídlou a zježenou srst.
Mycoplasma poškozuje řasinky epitelu v dýchacích cestách, čímž vytváří vstupní bránu pro mikroorganismy - což zamená, že se nevíce projeví u zvířat se sníženou imunitou. Na rozvoji nemoci se výrazně podílí i kvalita prostředí - pokud je potkan v prostředí s vysokou koncentrací čpavku (nekvalitní podestýlka, nečištěné klece), může se nemoc výrazně zhoršit.
Bakterie se přenáší z matky na mláďě ihned po narození, je možný také transplacentární přenos (z matky na mláďata ještě před jejich narozením).
Horizontálně - tedy z jednoho potkana na druhého se nemoc šíří pomalu, podestýlkou, krmivem, vodou apod. by se nemoc šířit neměla.
Jedinou obranou proti mykoplasmose je chov za bariérou (chov v uzavřených místnostech izolovaných od svého okolí, s filtry vzduchu, ošetřovatelé vstupují přes hygienickou smyčku. V malochovech a zájmových chovech je nemoc velice rozšířena, a v podstatě téměř všichni naši potkani v sobě tuto bakterii mají. Pokud však má zvíře dobrou imunitu a hlavně je chováno v dobrých hygienických podmínkách, nemoc se buď neprojeví vůbec, nebo se projeví až ve stáří zvířete, nebo ve chvíli, kdy je potkan oslaben jinou nemocí.
Léčba: při projevení příznaků lze jedorázově přeléčit antibiotiky a potlačit tak projev nemoci. Bakterie však léčbou zcela vymítit nelze.
Sialodakryoadenitida potkanů
-Jedná se o infekci koronavirem, infekce se ne vždy musí projevit, někdy může zůstat skrytá a projevit se pouze u oslabených jedinců. Virus je vylučován slinami a slzami, ale pouze po dobu sedmi dnů. Může se projevit zduřením krku a červenohnědým výtokem z očí a nosu.
Problémy s nervovou soustavou
Hlava nakloněná na stranu, někdy špatná mimika části tváře, horší udržování rovnováhy.
Mrtvička - Nelze léčit, potkan se i s tímto problémem může dožít vysokého věku.
Strnulé stání na místě a kývání hlavou ze strany na stranu
-Zcela normální fyziologický projev u nečernookých potkanů, kteří si takto pomáhají kompenzovat horší zrak.
Nádory a "boule"
Viditelný nádor kdekoliv na těle
Kýla - v oblasti břicha - při masírování lze "bulku" zamasírovat zpět do dutiny břišní.
Nezhoubný nádor (pomalu rostoucí) - lze operovat, ale u starších zvířat, pokud není příliš velký nebo potkanovi nepřekáží, je někdy lépe (po dohodě s veterinářem) nedělat nic.
Zhoubný nádor (rychle rostoucí) - v některých případech možnost operace ale častá recidiva, mnohdy se nádor vrátí už krátce po operaci, v nejlepších případech potkan po operaci žije i několik měsíců. Pokud se chovatel rozhodne pro operaci, musí to být "okamžitě". Je-li již potkan starý, je někdy lepší eutanasie.
Absces
-Absces je ohraničené ložisko hnisu, nejčastěji uložené bezprostředně pod kůží.
-Vzniká nejčastěji po poranění (šarvátky mezi potkany), kdy se do rány dostane infekce, nebo po zanícení chlupového váčku (zejména u bezsrstých variet potkanů).
-Absces velmi rychle roste a často je v jeho středu vidět stroupek.
-Absces je nejlépe nechat "dozrát" - stroupek je jakoby propadlý, popřípadě kůže s chlupy na povrchu abscesu se jakoby změní - je tenká a ztrácí svou funkci. Pokud místo namočíte teplou vodou s desinfekcí, strup se odmočí, lze odstranit a pod ním se otevře ložisko hnisu. Hnis z rány vymáčkněte a ránu vydesinfikujte. (I opravdu veliká rána se celkem snadno hojí)
Boule v oblasti třísel
Kýla či sestoupení varlat u samic.
Kýla - lze li obsah boule vmasírovat zpět do dutiny břišní, operace.
U samic - boule velikosti samčího varlete - boule se objeví a neroste - genetická porucha - hermafroditismus - operativní ostranění varlete. V operační ráně nebo na druhé straně se někdy může objevit druhé varle.
Problémy se smyslovou soustavou
Hlava nakloněná na stranu
Zánět ucha - léčba ATB
další možná příčina - mozková mrtvička - odlišit tyto dva problémy lze - podáním antibiotik - u zánětu ucha, kde ještě nedošlo k trvalému poškození dojde ke zlepšení. U mrtvičky se stav nezlepší.
Zvýšený výtok porfyrinu (červenohnědé barvivo) z očí, červenohnědé strupy kolem očí
Zánět oka - strupy kolem očí zůstávají I po té, kdy se potkan umyje (občasné stroupky kolem očí po probuzení jsou normální); přI vysokém výtoku jsou očI porfyrinem zality
Alergie - odstranit možnou příčinu - nejčastěji nevnodná podestýlka
Problémy s trávicí soustavou
Průjem
-v případě převozu (stresem) je průjem běžný - zmizí okamžitě sám
-pokud zvířatům bylo předtím podáno mléko nebo mléčné výrobky, může to být příčina - vyškrtnout z jídelníčku, nebo omezit množství
-pokud průjem přetrvává - dieta dokud se negativní stav neeliminuje
Průjem potkaních mláďat
Nemoc se nejčastěji projevuje u mláďat ve věku 10-12 dní. Mláďata celkově neprospívají a mají řídký žlutavý průjem. Průjem trvá většinou 2-3 dny, poté se zvířat buď sama uzdraví nebo nemoc pokračuje - výkaly jsou pak sušší a mohou až ucpat anální otvor.
V případě, že se jedná o bakteriální infekci, lze matce i mláďatům podávat antibiotika a to perorálně pomocí injekční stříkačky. Dále pak lze vatovým tamponem namočným v teplé vodě otírat řitní o tvor a masírovat bříška, aby se tak napomohlo vyprazdňování. Pokud mají mláďata kolem řitního otvoru zaschlé stroupky či mají otvor dokonce zalepený, zaschlé zbytky trusu navlhčíme a po jejich uvolnění setřeme. Nakonec řitní otvor otřeme desinfekcí.
Postup opakujeme 2-3x denně po dobu 3-5ti dnů, poté by se měl stav vrátit do normálu.
Zvětšené břicho u 3-5 týdnů starých mláďat
Megacolon
Megacolon je geneticky podmíněná vada, kdy dojde k nevratnému zúžení střeva. Takto postižená mláďata se často rodí menší než jejich sourozenci, nebývá to však pravidlem. Postižena je vždy jen malá část vrhu. Dokud mládě pouze saje mléko, defekt se neprojeví. Jakmile však začne přijímat pevnou stravu, střevo se stává neprůchodné. Mláděti se začne zvětšovat břišní dutina, s přibývajícím věkem se bříško mláděti zvětuje natolik, že působí jako "nafouknuté". Při pohmatu je možno nahmatat tvrdý válcovitý útvar (zaplněné ucpané střevo). Všechna takto postižená mláďata uhynou buď na rupturu střeva a následnou sepsi organismu nebo na selhání krevního oběhu. Mláďata nelze vyléčit, v případě objevení toho defektu je lépe postižená mláďata utratit.
Megacolon je geneticky podmíněná vada, projevující se u recesivních homozygotů. Častěji se vyskytuje o potkanů s bílými znaky, ale může se vyskytnout i u solidů. Znemaná to tedy, že sejdou-li se dva potkani nesoucí tuto vadu, část jejich potomstva bude postižena. Zbytek mláďat ve vrhu není samo nikterak postiženo, ale přenáší tuto chorobu dál. Je proto naprosto nutné všechna zvířata z vrhů včetně jejich rodičů okamžitě vyřaďit z chovu.
Problémy s rozmnožovací soustavou
Chybějící varle u samců
Kryptorchismus
Varle nesestoupilo do šourku, pro potkana to neznamená žádné zdravotní komplikace, ale nesmí se použít do plemenitby. (Neměly by se používat ani jeho sestry - možnost přenosu genetické vady)
Červený útvar vystupující z pochvy
Výhřez pochvy či dělohy.
Léčba - zatlačení vyhřezlé části zpět do těla a zašití poševního vchodu, případně ATB. Nepomůže-li to a výřezy se vrací, je nutná hysterektomie (vyjmutí dělohy)
Problémy při porodu
Zadržení plodu; příliš velké mládě; první porody starých samic s úzkými porodními cestami; ztráta porodních bolestí díky vyčerpání apod.
Jakmile se objeví krev, měla by samice do 5-6 ti hodin porodit, pokud ne, doporučuji zajít k veterináři.
První pomocí bývá injekční aplikace Oxytocinu (hormon, jenž způsobuje stahy svalových vláken - vyvolá děložní stahy a uspíší tak porod). Pokud oxytocin nezabere - samice má stahy, ale mláďata nejsou z dělohy vypuzena, je třeba provést císařský řez. Doporučuji v takovém případě vždy použít pouze inhalační narkozu, je sice dražší, ale šetrnější. Potkani narkozu velmi špatně snášejí - při nižších dávkách se během operace budí, při vyšší mají problém s probuzením a musíte počítat s tím, že samice je probíhajícím porodem velmi vyčerpaná.
Problémy s celkovým zdravotním stavem
Pomalý růst (většinou všech zvířat ve skupině), problémy s rozmonožováním, časté drobné zdravotní problémy, vyhublost
Endoparazité - tasemnice - Hymenolepis diminuta; roupi - Syphacia obvelata; kokcidie, škrkavky aj. (Ivomec). Před podáním antiparazitika si nechte z rozboru exkremetnů zjistit přítomnost endoparazitů. Endoparazité se častěji vyskytují v chovech s nižší úrovní zoohygieny, či při velké koncentraci zvířat. U drobnochovatelů jsou spíše výjimkou a s rodem zavlečení bývají především zvířata ze zverimexů.
Zranění
Drobné poškrábání, prokousnutí ucha, utřežení drápu
Potkani mají neuvěritelnou regenerační schopnost, a i hrůzostrašně vypadající rána obvykle stačí jen vydesinfikovat a nechat být. Pokud rána krvácí, dejte zvíře na suché čisté místo a počkejte, dokud rána nepřestane krvácet. Během dalších dní pečlivě sledujte, zda se rána nezanítila a nezačíná otékat, pokud ano, raději navštivte veterinárního lékaře.
Velmi opatrní buďte u zranění na nohách - utržené/ukousnuté drápky apod. jsou velmi nebezpečné. Hlídejte potkana tak dlouho, dokud rána nepřestane krvácet a velmi pečlivě sledujte jak se hojí. Pokud je krvácení intenzivní, je nutno jej zastavit - při velkém úniku krve, kdy už zvíře začíná "chladnout", musíte okamžitě vyhledat zvěrolékaře.
Pohmoždění nohy s otokem
Prohmatejte nohu, pokud v ní "nechrastí", není zlomená a bude jen naražená či pohmožděná. Je-li na noze i otevřená rána - desinfekce.
Nespraví-li se do dvou tří dnů zranění samo, zajděte k veterináři. Dá se použít injekční podání přípravku snižující otok.
Potkan po pádu z větví výšky sedí na zemi a nehýbe se, nebo se hýbe velmi pomalu (jakoby zpomaleně).
Vraťte zvíře do klece a dopřejte mu klid. Většinou je druhý den už úplně normální. (zviratkodoma, 2010)
Zdroje:
https://www.zviratkodoma.cz/potkani/nemoci-potkanu, 2008 - 2010 Zviratkodoma.cz
https://potkanci.cz/genetika/?zdravi-a-nemoci,31
Literatura:
kolektiv autorů: Chov a využití pokusných zvířat, 2. díl, VFU Brno 1999
Lane-Petter, W.: Laboratorní zvířata - Zásady chovu a ošetřování, Academia, Praha 1969
https://theblackhole.estranky.cz